Škola
V roce 1782 byla vystavěna nová škola, která je však v roce 1788
uznána malou. Proto přichází nařízení o rozšíření školy. V roce 1853
pomýšlel kardinál Maxmilián Josef na stavbu nové školy a pro tento účel
uvolnil finanční částku ve výši 4000 zlatých. Do roku 1874 byla škola
jednotřídní, téhož roku je rozšířena na 2 třídní. Vyučovat ve druhé
třídě se však začala až v roce 1908. Školu v té době navštěvuje 110
žáků. Škola byla organizována podle školního řádu z roku 1774, který byl
uzákoněn pro všechny rakouské země.
Těšnovická škola byla triviální zřízena v sídle fary jako škola
farní. Děti ji směly navštěvovat od 6 - 12 let. Postup ze třídy do
třídy byl odvislý od vědomostí, především však na znalostech němčiny. Po
celou dobu trvání této školy navštěvovali žáci z naší obce školu jen
velmi málo. Také s obsazováním školy učiteli byli obrovské potíže. Kromě
drobných naturálií se učiteli nic nedostávalo. Musel proto hledat
hlavní zdroj obživy mimo školu, což bylo v šumaření, písaření, v
rolnické činnosti apod. Byla však také zaměstnání, která se s učitelským
posláním neslučovala. Dozor nad školou příslušel místnímu faráři.
Prvními knihami byl katechismus, biblická dějeprava a evangelismus.
Čítanka obsahovala náboženské texty. Jestliže čítanky byly na
venkovských školách vzácností, s početnicemi se na nich nestkáme vůbec.
Přes všechny nedostatky a problémy, které provázely realizaci školského
zákona o zavádění povinné školní docházky, zůstává tento zákon základním
stavebním kamenem ve vývoji našeho školství. V roce 1892 byl v
Kroměříži založen učitelský ústav. Ústav byl umístěn v křídle Gymnázia,
vedoucím na Malý Val a v roce 1919 mu podstoupila německá reálka svou
budovu vedle chrámu Svatého Jana.Z naší obce z tohoto ústavu jako učitelé vyšli Petr Baďura, Josef
Dočkal a Michal Kučera. Všichni tři později působí v Těšnovicích jako
učitelé
Škola, do této doby jednopatrová budova začala být dnem 16.
července 1929 přestavována do své současné podoby . Nový školní rok 1.
září 1929 začal s vyučováním v pohostinství Františka Kolomazníka
polodenně. Druhá třída vyučovala dopoledne, 1. třída odpoledne. Ve
středu bylo volno, neboť tento den byl úřední den spořitelny, do níž se
chodilo přes vyučovací místnost. Vyučovalo se bez zkrácení rozvrhu. Šlo
o záležitost nesmírně namáhavou. 1. prosince 1929 se začalo vyučovat ve
škole.
Stavební práce byla zadána firmě Hůlka a Šťastník. Šlo o
stavitelskou firmu z Kroměříže, jako nejnižšího oponenta. Ze svého
původního rozpočtu slevuje 11%. Škola byla opravena a přestavěna
nákladem 150 000 Kč.
1. prosince 1929 nadešel toužebně očekávaný den - slavnostní
otevření školy. Proslovu se ujal řídící učitel z Rataj Jan Kaňák.
Stavitel Hůlka odevzdal klíče stávajícímu starostovi Josefu Zdráhalovi.
Účast na slavnosti však byla malá, neboť škola nebyla vysvěcena.
Odpoledne však proběhla slavnostní besídka, která již byla navštívena
hojně.
Škola, v podstatě tak, jak ji známe ze současnosti je 2 patrová
budova se dvěmi přízemními přístavbami s pultovými střechami. Ve 2.
patře byly 2 byty pro svobodné učitele, kabinet a sborovna. V 1. patře
byly 2 učebny a ředitelna. V přízemí žákovská dílna a školní kuchyně. V
každém poschodí byly záchody. Byt řídícího učitele byl oddělen od školní
budovy. (V současné době je v těchto prostorách umístěna mateřská
škola). Obec nedovolila spojení bytu se školou na vlastní náklad
řídícího učitele. V přístavbě pravého rohu školy byla umístěna Obecní
kancelář, jejíž okna jsou obrácena k cestě. Do 14. září 1930 se zde však
neúřadovalo.
Vývoj budovy školy:
-1632 postavena, jako jedna z prvních regionu Kroměříž
-1782 rozšířena
-1873 rozšířena na dvoutřídní
-1929 zevně upravena na stávající stav
V zahrádce před školou dnes stojí pomník z šedé žuly, věnovaný
památce sedmi občanů, padlých v 1. světové imperialistické válce. Na
boku pomníku je uvedeno:
"Jan Gregor Byl to místní občan, narozený roku 1882, byl zatčen a
odsouzen r. 1943, zemřel v nacistické káznici v Gratzu v Rakousku r.
1944."
Autorem pomníku je J.Mergental z Kroměříže. Pomník byl zbudovánv
roce 1922. V současnosti jde o chráněnou kulturní památku.
Zdena Dočkalová