Miloš Macourek

Spisovatel, dramatik, scenárista, režisér.

Byl autorem scénáře k filmům Kdo chce zabít Jesii, Pane, vy jste vdova, Dívka na koštěti a mnoho dalších. S režisérem Vorlíčkem psal také scénáře k dětským televizním seriálům, například Arabela, Létající Čestmír. Podle jeho scénářů vzniklo mnoho animovaných filmů, třeba Mach a Šebestová.Narodil se na Malém Valu v Kroměříži, maminka byla rodačka z Těšnovic. Ve svých pamětech rád vzpomíná na období, kdy "celou válku jsme jezdili k strýčkovi Vilémovi, který byl v obci starostou, pomáhat při žních. Miloval jsem jeho bezbřehý humor, který rozesmával své okolí od rána do večera. Do Těšnovic jsem se těšíval také kvůli děvečce Julině. Byla hezká a prostořeká. Netušila, že je aktérkou mých prvních erotických snů." Tolik citace M. Macourka. Strýc Vilém nebyl nikdo jiný než František Vélim žijící na č.p. 7. V obci starostoval od roku 1931 - 1946. V příbuzenské řadě byla maminka M. Macourka švagrová starosty Františka Vélima.

Hugo Bor

Básník

vlastním jménem Josef Dršťák. Narodil se v roce 1890 na samotě v Dršťačce. Odtud možná nese dodnes zalesněná část nad Hertlovem směrem na Trávník svůj název. Jako děti jsme se v těchto místech rádi pohybovali, byť pohyb v těchto místech nám rodiče zakazovali, údajně z důvodu hluboké studně uprostřed této, dříve zahrady. Dnes po ní zůstala jen obezděné torzo.
Vystudoval reálku, posléze ústav ke vzdělávání učitelů v Kroměříži. Poté učil na Karolíně. V roce 1915 nastoupil vojenskou službu. Upadl do ruského zajetí a jelikož o něm nebylo dalších zpráv, v roce1922 byl prohlášen za mrtvého. Ze zajetí byl propuštěn teprve v roce 1923. Po návratu učil v Pačlavicích, kde se stal řídícím učitelem a kronikářem. Zajímal se o literaturu. Knižně mu vyšla sbírka básní Na krátké vlně, jejíž čtvrtou část zhudebnil F. Perna.
Lyricko - epická báseň Barbořina byla napsána na přelomu let 1939 - 1940. Báseň reaguje na skutečnou událost, kdy byla, před první světovou válkou v lesíku na Barbořině přepadena tulákem svobodná žena. V roce 1963 tuto báseň věnoval Josef Dršťák do sbírek Uměleckohistorického muzea v Kroměříži.

Josef Ruszelák

Malíř a grafik.

Narozen 1938 v Nětčicích, dětství prožil v Těšnovicích. Od roku 1946 žije ve Zlíně.
Z autorova vyznání se lásky k Těšnovicím cituji:

"Říkávám, že pamatuji ještě 2. světovou ...tehdy jsem prožil svá dětská léta v Těšnovicích u Kroměříže. Moje vesnička s malebným kostelíkem a typickou věží (zvonicí) leží na posledním svahu Chřibů, (nebo snad prvním?) Pořád ji vidím klukovskýma očima přes Ladovy obrázky.
Bydleli jsme v údolíčku, za námi příkrý svah, před námi bránil výhledu kopec Hertlov (241 m.n.m.). Byl jsem tak zvědavý, co je za ním, až se stal mojí rozhlednou. Co já se tam naběhal. Doma věděli, kde mě hledat. Ačkoliv jsem tehdy ještě neznal kněžnu Libuši, tak já jsem z toho kopce viděl město stověžaté - Kroměříž. To byla podívaná! A kolem rovina. Haná. Za ní se vzpínaly Hostýnské vrchy. Hory - žádné vrchy! S malou dušičkou jsem sledoval, když se k horám stahovala mračna a blesky strašidelně křižovaly oblohu. My kluci jsme se nebáli blesků, ale při zahřmení jsme skočili do příkopu.
Psal se rok 1944, když jsem šel do první třídy v Těšnovicích. Na sjezdu rodáků v roce 2006 jsem se setkal se svou první paní učitelkou Ludmilou Vlčkovou - bylo jí právě 100 let. Pamatovala moje rodiče, babičku a taky bratra mojí maminky, strýce Bartoloměje Pláňavu. Za války měl v Kroměříži obchod. Našli u něho zbraně, byl zatčen a po martýriu výslechů byl v roce 1943 popraven. K nám do Těšnovic jezdíval na kole. Při své poslední návštěvě mi přivezl dárek - stavebnici.
Poslední dny války jsem viděl z "mého" kopce Hertlova. Táhli tudy Rumuni. Kousek nás kluky svezli na svých povozech. A odtud jsem viděl také hořet věž kroměřížského zámku. Při bombardování města jedna zatoulaná střepina z dělostřeleckého granátu zasáhla střechu našeho domu".